Reklama
 
Blog | Petr Sláma

O xenofobním populismu a stolním fotbálku

Petra Hůlová napsala nedávno v  sloupku  Mimochodem o Planetě Respekt: vábivé a klamné iluzi sympatických lidí, kteří „to“ vidí podobně. Zaplať Pán Bůh za takové ostrůvky pozitivní deviace, říkám si. Hloupé ale je, když se to na planetě  zacyklí do zapšklého stereotypu. A právě to se děje Eriku Taberymu, kdykoli vyťuká jméno Jiří Čunek.

Nic proti kladným nebo naopak záporným  preferencím toho nebo onoho politika.  Však i já mám své. Když ale šéfredaktor média, které věří „v nutnost pochybovat“ (k čemuž já říkám hlasité amen) s železnou pravidelností častuje lidoveckého šéfa  výlučně negativními epitety těžkého kalibru, je to na pováženou. Jazyk snese hodně, jistě i kombinaci „xenofobní populista,“ přišitou Jiřímu Čunkovi (v článku Lidovecké peklo, R22, str.12).  Vytváří zdánlivě přehlednou scénu dobrých a špatných.  Čunkova role v čele lidové strany i ministerstva, ale zejména způsob, jakým se na vládní úrovni řešily ekonomické a stále víc také soudní otazníky spojené s jeho osobou, jsou samozřejmě kontroverzní. Lze jen doufat, že analýza jeho role a role dalších aktérů budou dotaženy do konce. Ale opakované nálepkování Jiřího Čunka jako xenofobního populisty je lež, kterou Erik Tabery opakovaně šíří.  Respekt považuji za  periodikum s orientující funkcí. V mnoha oblastech, které jsou mimo mou kontrolu, mu věřím. Taková víra ale dostává na frak tam, kde se tak frapantně rozchází stav věcí, jak jej znám  – a to, jak o něm pan Tabery referuje.

Obvinění se vztahuje k  Čunkovu působení na vsetínské radnici. Respekt  tehdy patřil k nejhlasitějším kritikům starostova násilného vystěhovávání Romů do kontejnerů a nočních transportů do brlohů kdesi na severní Moravě. Bližší pohled na každý článek kritiky, která se tehdy na vsetínského starostu sesypala, ukázal trochu jiný obrázek: „kontejnery“ kvalitou předčily dům, v němž do zdoby přestěhované rodiny bydlely. „Neznámo kam“ jeli noví majitelé nuzných domů, protože nevyužili možnosti místa sami navštívit. Vystěhování nebylo „nočním přepadem policejního komanda“, ale poměrně liknavé nakládání na auta, přistavená již od rána.

Nad celou kauzou i způsobem, jakým o ní pan Tabery píše, bych mávl rukou, kdyby českými náměstími neduněla stále častěji komanda v kanadách a maskáčích. Xenofobie a rasismus zde opravdu  jsou na vzestupu, náckům je opravdu třeba se postavit.  Situace Romů v Čechách je opravdu bídná. Mohou za to staletí vyloučení a diskriminace Romů ze strany bílé společnosti, pokusy o jejich likvidaci za nacismu a státem dirigovanou asimilaci za komunismu, ale také ne právě chytrý způsob plošného přístupu po listopadu 1989. Důsledkem je tragický rozpad sociálních struktur romské populace, který dnes táhne ke dnu množství jednotlivců, kteří tuto populaci tvoří. Jak z toho ven?

Reklama

Jedinou možnost, jak ze současné šlamastiky ven, vidím v tom, že vznikne sebevědomá, odpovědná a asi i  vzdělaná vrstva Romů, kteří budou schopní vykročit z bludného kruhu chudoby, sociálního vyloučení,  rozpadu rodin a kriminality. Ti vezmou odpovědnost za sebe, své rodiny a i záležitosti své  komunity do vlastních rukou. To ale nenastane, nezavládne-li mezi Romy příčetnost, schopnost nést odpovědnost za své činy. Plošně vyplácení dávek  a rezignace na prosazení pořádku v tzv. problematických čtvrtích jsou selháním většinové společnosti, zejména její exekutivy. Vyrůstají ze štítivé nechuti setkat se s Romy tváří v tvář, v terénu přijít s konkrétními projekty. V dlouhodobé perspektivě tenhle přístup dál destruuje především romskou komunitu. A plodí nácky, ale co hůř: plodí jejich tiché, leč voličsky relevantní, sympatizanty ve zdevastovaných sídlištích.

A právě zde hrají neblahou roli Taberyho stereotypy. Vytvářejí představu podivuhodně dualistického světa. Na jedné straně jsou ti, kdo jsou pro Romy. Na druhé ti, kdo jsou proti nim. Stolní fotbálek, červení proti modrým, zelení proti černým. Kdo na tomhle hřišti žádá po Romech příčetnost a odpovědnost, je vyslancem říše zla, exponentem xenofobního populismu. Proti němu stojí  novinář bez bázně a hany, jenž z bezpečí redakce pálí po břídilech, kteří v terénu nedostáli nárokům jeho dualistického dogmatu.  Každý starosta, který chce skončit s pštrosí politikou a problém romského ghetta ve svém městě řešit, bude muset dřív nebo později jistou dávku represe uplatnit. Nesmí u ní skončit, je naléhavě třeba tvůrčích projektů, které romské děti naučí kormidlovat své životy. Tam, kde ale gejzíry slov o rasismu a diskriminaci udusí schopnost příslušníků menšin přičinit se sami, kde takové stereotypy sváží policii ruce  při prosazování pořádku, tam kde začne mlčící většina obracet zrak k extremismu, protože liberální média a politici se budou zcela míjet s jejich realitou, tam bude kmotrem skutečné xenofobie  a skutečného populismu  také Erik Tabery.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama