Reklama
 
Blog | Petr Sláma

Za hnědnutí české společnosti mohou také liberální dogmatici

 

Jestli měl někdo opravdu radost ze dvou demonstrací na Maltézském náměstí, musel to být onen zaměstnanec ministerstva školství, jehož další setrvání ve vysoké funkci je předmětem sporu. Vždyť kdo před rokem věděl, kdo je nějaký Bátora? Teď se jeho kultivovaný vzhled koloniálního úředníka pevně vtiskl do povědomí národa, což je politický kapitál bez ohledu na nebezpečné postoje, které prosazuje.

Asi má pravdu mladý Klaus, že se zde vede zástupný spor. Myslí přitom na vliv Hradu, s nímž on ovšem souhlasí, zatímco já ho považuji za neblahý. Obě čtvrteční demonstrace ale také zástupně vystihují polarizaci, ke které došlo ve společnosti po událostech v Novém Boru a v Rumburku, ale předtím ve Vítkově i jinde. Kdo tuhle polarizaci odskáče, budou především Romové. Tato polarizace, která nám tu vyrostla jaksi mimo standardní pravolevé spektrum, rozděluje fronty na konzervativní, autoritářskou, patriotickou až xenofobní část společnosti na jedné straně a na liberální, svobodomyslnou, „pravdoláskařskou“ část na druhé straně. Polarizace jsou zřejmě nutným průvodním jevem neřešených problémů společnosti. Až ovšem – doufejme – Bátora zmizí z ministerstva, zbude tu problém dichotomického, dvojkového uvažování o otázce spolužití Romů a bílých v české společnosti.

Pro Romy nebo proti Romům? Takhle postavená otázka je spoluviníkem krize společného soužití. Nalezl bych desítky článků (i na stránkách Respektu), které mají tuto dichotomii jako svou hloubkovou strukturu. Tato hloubková struktura na jedné straně sešikuje xenofoby, rasisty i část konzervativců všech možných zabarvení.  Ale druhé straně, frontě „Pro Romy“, zavře oči před zjevnou kriminalitu některých Romů a stejně zjevnou potřebu represivních kroků ze strany exekutivy, radnic i sociálního systému. Taková represe samozřejmě musí vždy zůstat v rámci celkové podpory vzniku romské střední třídy. Cílem přece je, abychom zde měli Romy sebevědomé, osobně odpovědné, schopné soutěžit a vzdělané. Je třeba nápaditých podpůrných programů a slušné dávky přesně zacílené pozitivní diskriminace. Ale tváří v tvář kriminálnímu i sociálně patologickému jednání (např.  rodiči tolerovanému nebo podporovanému záškoláctví, lichvářství apod.) je třeba nápadité a odvážné represe. Taková cílená represe jako doplněk cílené pozitivní diskriminaci teprve Romům vyšle signál, že i oni jsou dospělými a příčetnými partnery společenské hry.

Odpovědným činitelům, kteří nemají hnědé myšlení, se ovšem do represe moc nechce. Mají obavu, že by se ocitli na straně „Proti Romům“. Jenomže nemá-li pořádek v ulicích měst převzít holohlavá lůza, musí ho tam zajistit právě oni. Pokud bude fronta „Pro Romy“ před těmito skutečnostmi zavírat oči, bude se míjet se zkušeností většiny obyvatel této země. A ta se bude pomalu ale jistě sunout blíž k frontě „Proti Romům“.

Reklama